POLETÍME

Možná, že už pole pole poletíme, neříkej, že nerozumíš, o čem mluvím.

Vypadá to na dost vypečený výlet, kdo se nechyt od začátku, teď jen čumí.

Z mraků na nás koukaj ňáký indiání, chtěli by se potkat s touhle partou volů,

mají o tom tuze pěkný povídání, na zem přišli pádem dírou z mraků dolů.

No a co rybníky, jak asi vznikaly, kde se vzaly fíky, proč pískaj píšťaly,

jak asi myslí vlk, než začne útočit, je těžší zlámat krk, než dát se ochočit?

Možná, že až pole pole poletíme, všechny tyhle věci budou jasný rázem,

teď jen dávat bacha, ať se neztratíme, až se budem vracet zpátky dolů na zem.

V dobách, kdy sem na zem přišli první lidi, jak to bylo v první sloce vysvětlený,

nemohl se ztratit žádný, teď to vidím, nebe bylo tenkrát někde poblíž zemi.

Už vidím bizony, jak běží přes pláně, a taky Tělmena, huláká – snídaně.

Jak asi zašel vlk, když přestal útočit? Naslinil husí brk a dal se ochočit.