Sloka 1:

V království ztraceném, kde smrad se zvedá k stropu,

ležela kunda děsivá, co páchla jak stoky hnusu.

Hluboká jak propast, plesnivá a krvavá,

v jejích zdech se škvíry hýbá masa červavá.

Refrén:

Kunda bez návratu, kde hnijou tvý sny,

chlupy jak prales, co dusí tvý dny.

Cvrčci tam piští v hnusným koncertu,

kdo jednou vejde, navždy zůstane tu.

Sloka 2:

Rytíř statečný vstoupil, dech zkažený ho dusí,

stěny plné hniloby, jak tělo mrtvé husy.

Do chlupů nohy zapadl, jak bažinou se brodí,

zdi z masa krvácí, a červy mu kloužou po bradě.

Refrén:

Kunda bez návratu, kde hnijou tvý sny,

chlupy jak prales, co dusí tvý dny.

Cvrčci tam piští v hnusným koncertu,

kdo jednou vejde, navždy zůstane tu.

Sloka 3:

S každým dalším krokem, čas ho pohlcoval,

plesnivý dech kundy rytíře omotával.

Krev jak lepkavý bláto mu stéká po nohách,

a cvrčci zpívají balady o smrti a strach.

Refrén:

Kunda bez návratu, kde hnijou tvý sny,

chlupy jak prales, co dusí tvý dny.

Cvrčci tam piští v hnusným koncertu,

kdo jednou vejde, navždy zůstane tu.

Outro:

A kdo byl ten rytíř, co v temnotě teď spí?

Matěj Polák, zkušený rybář kund a smíchu,

kdysi znal každý záhyb, teď strach ho ovládl,

v Kundě bez návratu navždy svůj život pohřbil.

(Hudba utichá do zvuku pištění cvrčků a kapající krve, hlas Matěje šeptá: \"Proč já... Proč já...\")